Cachua Serranita-Music,Dance and our Lady

"Cachua Serranita / Collegium Marianum / Hudba, tanec a Panna Maria na odvrácené straně světa / Nová nahrávka Hanaq pachap cussicuinin (hymnus k Panně Marii, Lima 1631), Taye jueves Santo (Santa Cruz de la Sierra, 18. století), Cachua serranita (Codex Martínez Companón, Peru, 18. stol.). Kristian Gottfried Hirschmentzel (1638–1703) – Moravica, Bohemicus saltus. Anonym – Aria Hannaco. Georg Philipp Telemann (1681–1767) – Hanaquoise, Hanasky. Jan Josef Ignác Brentner (1689–1742) – Concerto da camera in F, Bourrée & Capriccio z Concerta in g. Domenico Zipoli (1688–1726) – Zuipaqui / Ad Mariam. Martin Schmid (1694–1772) – Pastoreta Ychepe flauta. Tři peruánské lidové písně. Šla panenka smutně (Sborník hanáckých tanců pro klavichord, ca 1700). České a moravské lidové nápěvy Collegium Marianum: Jana Semerádová – flétny, umělecká vedoucí, Vojtěch Semerád – barokní housle a viola, perkuse, zpěv, Jiří Sycha – barokní housle, charango, zpěv, Marcel Comendant – cimbál, perkuse, Ján Prievozník – G violon Pojem globalizace máme spojený s 20. stoletím, ale bez velké nadsázky jej můžeme vztáhnout už na jezuitské misie v Jižní Americe 17. a 18. století. Jezuité věděli, že hudba se dotýká samého srdce člověka; evropskou hudbu, kterou i s nástroji přibalili do svých kufrů na cestu za oceán, bolivijští a peruánští indiáni rychle přijali za svou. A tak se díla českého skladatele Josefa Brentnera, italského jezuity Domenica Zipoliho či švýcarského misionáře Martina Schmida rozezněla v indiánských obcích uprostřed džungle a v horách. Jejich díla se mísila s tradiční hudbou, jako se kečua, jazyk místních obyvatel, mísil se španělštinou. Hudbou a zpěvem chválili Boha a uctívali Pannu Marii, jak to slyšíme např. v kečuánském procesním hymnu Hanaq pachap cussicuinin nebo Zipoliho Zuipaqui. Ovšem s podobným temperamentem se muzicírovalo, zpívalo a tancovalo na Moravě, v samém srdci evropského kontinentu. A zase ta hudební globalizace: do lidových písní a tanců často pronikaly prvky „vysoké kultury“, Telemann zase neskrýval nadšení a přímou inspiraci slezskou a hanáckou lidovou muzikou ve své tvorbě. A k chvále Matky Boží se zpívalo v honosných chrámech, vesnických kostelících i na poli. Ať už zněla evropská hudba v džungli nebo „hanácká“ v Hamburku, společným jmenovatelem jsou vždy nadšení muzikanti, kteří neznají větší radost, než když se mohou sejít a zahrát si společně. Jako Collegium Marianum na této nahrávce. Je radost být u toho! Nespoutaná radost z hudby. V Bolívii, Peru, na Moravě. V baroku i dnes."